AUMES

Peking, den 1

Ráno jsme měli budík na 6.20. Samozřejmě ho Viktorie vypnula ječtě než vůbec stihl zazvonit. Já jsem měl na novém mobilu nastavený budík až na 6:40. Takže v 6.50 jsme bez dalšího budíkového stresu konečně vstali a po rychlé snídani jsme v Brně Židenicích nasedli na vlak a v prázdném kupé dojeli až do Prahy. Nasměroval jsem Viktorii na Čínské vízové centrum a sám následně odjel s panem řidičem, co asi neměl svůj nejlepší den, na letiště. Let do Pekingu probíhal klidně až na nějakého otravu, co zapomněl vypnout budík na mobilu. V letadle jsem četl Marťana, a když nás letušky donutily zhasnout světlo (nemohl jsem nadále číst), zjistil jsem, že film na motivy této knihy je v nabídce, tak jsem si nasadil sluchátka a film si pustil. Prakticky od začátku filmu se na pozadí začalo ozývat zvláštní kokrhání. Zprvu jsem měl za to, že tento zvuk je pravděpodobně vyvolán vážným selháním některé z životně důležitých funkcí marsovské stanice. Jen jsem si říkal, kdo proboha mohl vymyslet pro jakýkoliv alarm tak debilní zvuk. Zvláštní také bylo, že i po pěti minutách, kdy se už marzovská posádka bezstarostně procházela po povrchu Marsu kokrhání nepřestávalo. Ještě zvláštnější bylo, že tento dotěrný zvuk nepřestal ani po stopnutí filmu, ba dokonce ani když jsem si sundal sluchátka. Chvíli jsem jen tak seděl a přemýšlel, který vůl si nechal zapnutý alarm na mobilu a nakonec jsem ho teda vypnul.

Na Hainan airlines se musí nechat, že na pasažérech nešetří. 2 plnohodnotná jídla a neomezené množstvé tekutin vč. piva a vína se tak často nevidí. I když u toho čínského piva myslím tuto nabídku moc lidí nevyužije.

Na pekingském letišti jsme přistáli asi v 5:40 místního, dalších 20 minut jsme jezdili na letišti, načež jsme přestoupili na bus. Busem jsme jeli asi dalších 30 minut, než jsme dojeli terminálu. Autobusy i po zcela prázdné čtyřproudé cestě z kopce striktně dodržují maximální rychlost 25 km/h. Na letišti jsme si vystáli několik front, 2x nám odebírali otisky a asi v 7h jsem konečně vylezl z kontrolované oblasti. Nadále jsem postupoval dle šipek na aeroexpres, který vás doveze z letiště na přestupní stanici metra. Cestou jsem procházel kolem bankomatu, tak jsem se pokusil vybrat si místní peníze. Bankomat mi ovšem pouze sežral kartu a na displeji stále běžela reklama. Když se 5 minut nic nedělo, začal jsem být trošku nervózní a zkusil vytočit linku na provozovatele bankomatu. Po přepnutí hovoru do angličtiny ale hovor spadl a bankomat mi následně sám od sebe kartu vydal. Další pokus už jsem neriskoval a na nákup jízdenek využil bankovky, které jsem si prozíravě vyměnil v Brně. Cesta aeroexpresem stála 25 Juanů, což je asi 80 Kč. Dalších asi 10 stanic metra se dá projet za 5 Juanů. Hotel jsem asi v 9h našel bez problémů, akorát jim nefungovala moje karta. Stejně jsme byli s prof. Weiem domluvení, že jakmile budu na hotelu, mám mu zavolat. Tak jsem zavolal a za 2 minuty dorazil, protože prý zrovna šel do práce a hotel má po cestě. V hotelu se chvíli přehadoval s recepčními (umí jen čínsky) a nakonec mi s omluvou sdělil, že dnešek budu muset nějak vydržet v pokoji bez oken, protože nějak spletli rezervaci. Ačkoliv se v pokoji nesmí kouřit, pokoj smrdí jako v kuřárně. Má to jedno pozitivum: Než trávit den v pokoji bez oken, je lepší jít ven. Po vybalení jsem se tedy vydal do místa mého pracoviště a po cestě vyzkoušel bankomat (tentokrát v bance) Sice mi nesežral kartu, ale peníze z neznámého důvodu odmítal vydat. No nic, 50 juanů, co mi zbývá, není zast tak málo…

Prof Wei mi postupně představil postdocký a doktorandský tým a zběžně mi ukázal část laboratoří. Všecko vybavení nové, mají třeba nablýskaný čtvrtinový model nápravy z nějakého offroadu na elektromagnetické vibračce. V laboratořích mají spousty místa. S penězma teda problém opravdu nemají. Tohle tak mít v Brně! Akorát tedy moc lidí u strojů vidět nebylo (vlastně v laboratoři všechno jen stálo). Poté jsme se domlouvali na náplni práce. Když se tým prof. Weie prezentuje, vypadá to, že chtějí konkurovat největšímu výrobci BWI. Prý mají postavenou továrnu na MR tlumiče, prý mají vlastní stabilní kapalinu dosahující parametrů kapaliny LORD. Když jsem se ptal do jakého automobilu se to dává, tak mi odvětil, že zatím nikam. Tak nevim. Ve stejném duchu se nesl i zbytek diskuze kdy prof před jeho doktorandy popsal, že by byl rád, kdybych jim ukázal jak se měří časová odezva na MR tlumiči, a následně že bych jim doporučil úpravu pístu tak, aby měli odezvu krátkou a rozsah tlumiče veliký.

Pak mě jeden doktorand vzal na kafe, prý abychom nerušili kolegy při práci a ptal se co teda budeme dělat. Když jsem mu překvapeně odvětil, že jsem myslel, že bychom teda mohli upravit jejich aparaturu a odezvy jejich tlumičů změřit, v zásadě mi sdělil, že tady na pracovišti na univerzitě fyzicky nemají žádný MR tlumič, jehož časová odezva by šla změřit, leda by si nechali jeden poslat z firmy, pro kterou ten tlumič jakože navrhovali, ale to že neví jak by to trvalo dlouho. Nevím, jak je možné seriózně MR tlumiče navrhovat a vyvíjet a nemít žádný na pracovišti. Stejně tak když jsem se ptal jak měří F-v charakteristiky, tak mi tvrdil že pomocí elektromagnetické vibračky, kterou jsme viděli v laboratoři. O chvíli později ale říkal, že tu vibračku dovezli asi před dvěma týdny a nikdo ji ještě ani nezkoušel. Pořádně ani neznají parametry zařízení, co mají. Časovou odezvu nikdy neměřili či nezkoušeli, ale prý mají nachystaný způsob řízení a řídicí jednotku pro nějaký luxusní model od jejich automobilky. Teď třeba kupují MICROLABBOX od Dspace ve verzi, co mi si na VUT absolutně nemůžeme dovolit.

Domluva bude asi těžká. Po dopití kávy (zeleného čaje) mi student navíc docela okatě dával najevo, ať do kanceláře už ani nechodím a jdu rovnou domů, prý ani zítra nemusím. Tentokrát jsem neprotestoval a šel jsem, protože jednak po více než 24 hodinách bez spánku už nejsem vůbec nebyl svěží a navíc ještě chci zvýšit stav hotovosti na více než současných 50 Juanů. Sice to stačí na únik metrem až na letiště, ale kdyby třeba převážila potřeba uhasit žízeň, musel bych třeba jít těch 40 km na letiště pěšky. Operace výběru peněz ale nebyla jednoduchá. Na bankomat nenabízející angličtinu jsem rezignoval. Pak jsem vlezl do banky, kde jsem bankomaty neviděl, zato mě hned odchytla nějaká paní co že chci. Když jsem to na ni vybalil, řekla mi, že samozřejmě vybrat jde, ale musí zavolat jinou paní, která to šla vybavit se třetí paní na okénku. Po chvíli se ale vrátila, že bych musel dlouho čekat, (i když ve frontě přede mnou nikdo nebyl a na celé pobočce banky zákazníci byli v drtivé menšině před personálem) a že za rohem je konkureční banka, ať jdu tam. Tam se mi už konečně podařilo vybrat. Jak je obvyklé pro východní země, čech má pocit, že je tu značná přezaměstnanost – třeba v metru je na stanici paní, která po příjezdu vlaku metra vyleze na stupínek, který má na nástupišti nachystaný, a čínsky důležite něco zakřičí. Typuju, že křičí něco ve stylu „přijela souprava a otevřela dveře. Můžete nastupovat….“.

Doprava je tu teda hodně zajimavá. Semafory a přechody jsou spíše doporučením, všichni se tak prazvláštně proplétají, ale zatím jsem bouračku neviděl. V provozu je ohromné množství cyklistů. Kolo opravdu nemá smysl kupovat, všude jsou hory sdílených kol. Asi je lepší přijít na způsob jak si ho půjčit, než řešit problémy spojené s vlastnictvím.Všechny skůtry jsou na elektřinu.

Noční update: Doma je 15:45, já jsem se ve své kobce bez oken vzbudil a měl pocit, že je ráno. Ve skutečnosti je tu 22:45 a uklizečky, soudě podle hluku na chodbě, vyrazily na úklid. Navíc na sebe na chodbě číňani normálně pořvávají. Zjistil jsem, že v průměru půlcentimetrová škvíra mezi zárubní a dveřmi není dostatečná pro vyvětrání cigaretového smradu, zároveň se ale díky ní do pokoje skvěle přenáší hluk. Hned ráno zaútočím na recepci (která urřitě neznalost angličtiny jen předstírá, aby nemusela řešit stížnosti otravných evropanů), a snad se mi podaří přesěhovat do lepší cely. Okno bych uvítal. Ale zas na druhou stranu, co byste za 44Eur na noc chtěli? Dle Viktoriiny teorie bych rád viděl, jak to vypadá v Čínském nádražním hotelu (ale spát bych tam asi nechtěl). Za týden se mám stěhovat do lepšího ubytování ještě blíže univerzitě, tak uvidíme….