AUMES

Expedice Bajkal – zhodnocení cesty

– Nikde jsme neměli strach o svou bezpečnost. Dle chování místních kdekoliv v Rusku jsme nabyli dojmu, že se nikdo ani v noci o svou bezpečnost nebojí. Přístup lidí pronajímajících nám byty byl mnohdy velmi uvolněný. Nevím, jestli bych si v česku troufl cizincům, od kterých bych si vzal jen dočasné telefonní číslo, pronajmout na den byt a druhý den jim jen do telefonu říct, ať zabouchnou a klíče hodí do otevřené ventilačky .
– Vesměs na nás byli lidé příjemní. Na rozdíl od Ukrajiny se z nás nikdo nesnažil pod nesmyslnými záminkami tahat peníze. Toto platí i o policii. Ačkoliv nám několikrát kontrolovali doklady, pokutu nikdy nechtěli.
– Hlavní tahy byly v lepším stavu, než jsme čekali. Dvě náhradní kola se ukázala být zbytečná. Provoz mezi velkými městy je poměrně malý a tak není problém ujet v centrální části Ruska 800 km/den
– I přes bídnou hygienu v Kafé u cest, kde jsme často jedli, jsme na území Ruska neměli žádné trávící problémy. Vše jsme si vynahradili až poslední den cesty v Polsku.
– Pro Čechy je v Rusku poměrně levně. Tento pocit jsme získali díky extrémně levným pohonným hmotám. Při pečlivějším pohledu na účet ze samoobsluhy jsme za dost věcí platili v podstatě stejné ceny jako v ČR. Sýry jsme totiž kupovali v podstatě nejdražší, co v regálech byly. Ruský parmezán se s normálním parmezánem srovnat nedal, chutí i konzistencí byl tak na půli cesty mezi naším eidamem a grand moravií. Levnější tvrdé sýry měly podivnou chemickou příchuť. Chleba byl výrazně levnější. Cihla vyšla asi na 8Kč.
– Život ve velkých městech nám připadal podobný jako v západní Evropě. Velká města se rozvíjejí, staví se mrakodrapy, centra měst se obvykle udržují. Všude je spousty obchodů, ve městech panuje čilý ruch
– Život v malých městech a vesnicích nám připadal děsivý. Ve většině malých měst jsou polorozpadlé, či opuštěné domy, silnice jsou rozbité, s vrstvou bahna, veřejné prostory zanedbané. Paradoxně jsme v těchto místech za ubytování platili vysoké ceny za velmi nízkou kvalitu služeb. Ve většině míst mezi Uralem a Novosibirskem z vodovodu tekla slaná voda. Nevím, jestli to nemá vliv na zdraví místních, kteří prý vodu normálně používají k pití. Při cenách, které jsou v obchodech a ve službách a průměrných platech, co v těchto oblastech jsou (např. Ivanovskaja oblast, rok 2017 – 21 120 rublů = 7200 Kč), vůbec nerozumíme, jak se dá přežít. Hodina na krytém bazénu o délce 12 m v Tatarsku stála pro dospělého 300 rublů! Vzhledem k tomu, že tato oblast je navíc na rovině s močály, nevím, co se dá dělat ve volném čase.
– Na rovinách je extrémní množství komárů. Nedá se klidně ani vyčůrat. Jakmile vystoupíte, máte okolo sebe mrak agresivního hmyzu.
– V podstatě jsme nepotkali nikoho ožralého. V noci bych v Česku v Brně potkal více opilých lidí než v Ruských městech.
– Řídit se dá, ale na řízení potřebujete plné soustředění, protože Rusové si libují ve vytváření nestandardních, někdy velmi nebezpečných situací. Na dálnici se přitom jezdí pomalu. Dálnice se ovšem bere jako místo pro souběžnou jízdu. Zprava se předjíždí asi stejně často jako zleva.
– Je dobré vidět, kam vede zanedbaná ekologie u automobilové dopravy. I přes mnohem menší koncentraci automobilů na silnicích je zejména v kopcovitých oblastech smrad ze spálené nafty a oleje. Pro nás to bylo velmi nepříjemné. Neumím si představit, jak by to v ČR vypadalo, kdyby tu jezdila zastaralá dieselová auta bez jakýchkoliv systémů snižujících emise.
– Ačkoliv je dle statistik Rusko už vývozcem pšenice a produkce roste, my jsme viděli obří plochy ležící ladem. Hospodaří se na menší části obdělávatelné plochy. Na zoraných polích je vidět černozem. Na polích jde technika vidět sporadicky. Traktory, co jsme viděli, patřily spíše do muzea. Výjimkou byly Baškirstán a Tatarstán, kde bylo polí více, a po polích jezdily moderní kombajny.
– Některé oblasti jsou opravdu nádherné. Turistické využití je ale velmi malé. Ačkoliv některé služby byly i pro nás poměrně drahé (výlet lodí na Bajkale), díky mizerné infrastruktuře i za tyto vysoké ceny nerozumím, jak místní můžou vydělat. Na Olkhoně jsme nejprve jeli lodí, kde byli 4 turisté a 3 členové posádky, 40 km na druhou stranu ostrova a pak asi 2h 30 km Buchankou zpět. Buchanka stojí 600 000 Rublů, vydrží 2 roky a na těch 30 km sežere cca 8l benzínu. Za 2400 rublů na osobu nám nevychází žádný velký plat.