AUMES

Expedice Bajkal 8.7.2018

Ráno se Viktorie rozhodla, že v hostelovské kuchyňce udělá tradiční ruské Syrníky. Ve společné kuchyňce jsme nebyli sami. V kuchyňce seděla jedna Němka a jedna starší paní, která se s němkou snažila bavit. Němce se evidentně rozhovor nelíbil, a tak při první příležitosti, kdy stará paní začala mluvit na nás, vyklidila pole a zůstali jsme se starou paní sami. Po chvíli jsme měli také chuť vyklidit pole. Paní, která tvrdila, že původně byla doktorkou – radioložkou, že všechny nemoci jsou jen psychického rázu, ať nevěříme doktorům a že je schopna vyléčit cokoliv jen správným přístupem. Mimoto že ještě obchoduje s kryptoměnami a do Jekatěrinburgu dorazila na nějaký kurz seberozvoje. Zatímco jsem se svou chatrnou ruštinou snažil paní vysvětlit, že těžko může popřít, že mor je psychosomatického rázu, do kuchyně dorazil pán, který se začal bavit s Viktorií. Jak později vyplynulo, jednalo se o OSova kolegu. Pracoval pro KGB v Gazpromu. Do hostelu ho vykázala bývalá manželka, protože předešlého večera moc pil a měl se jít prospat, aby ho neviděli v takovém stavu dělníci. Po chvíli mě vysvobodil, když se starou paní odešli do kavárny. Před odchodem se nás zeptal na číslo našeho pokoje, čímž nás trochu znejistěl. Asi si budeme muset dát pozor, o čem se v autě bavíme. Do gulagu se zavíralo i za menší věci, než za familiární označení hlavy státu.
Když už jsme byli dobaleni, někdo zaklepal na dveře.
Klepající: Klep klep
ZS: Kto tam?
Klepající: Děd Moroz.
Viktorie: otevírá
Klepající: Já tolko šutil, Ja z FSB. Nu žto ž pajďomtě?
No dobře, tak jsem si trochu zapřeháněl… Ale OS na to určitě skočil, že? No ve skutečnosti pán přinesl piva a nějaké pochutiny s tím, že se s námi chtěl chvíli pobavit. Jak po chvíli vyplynulo, stará paní ho nejprve donutila jít s ní do internetové kavárny, ale později se ukázalo, že hlavně chtěla, aby za ni platil útratu. Pán z Gazpromu nám vyprávěl, jak se na severu těží plyn a co v televizi určitě neuvidíte. Třeba když potrubí o průměru 1200 mm praskne a bouchne plyn. Říkal, že u Gazpromu každý rok dělají těžké zkoušky, když je někdo neudělá, Gazprom mu nezaplatí ani letenky domu a navíc ho vyhodí. V Gazpromu prý dobře už bylo. Dříve, když se v Rusku bralo 100 dolarů, on měl 5 000. Pracoval jako vedoucí kompresorových stanic. Vyprávěl nám také, že když začínal, měřil radioaktivitu místní vody. Voda prý byla hodně radioaktivní na alfa záření. Vrty na plyn se totiž dělaly tak, že odpálili malou jadernou nálož, čímž naleziště otevřeli. Když přinášel výsledky, vždy mu řekli, že špatně nabral vzorky, nebo že něco udělal špatně, do té doby než pochopil. V té době mu také začaly vypadávat zuby a vlasy…. V době, kdy Gazprom začal vést Medvěděv, jde to s Gazpromem z kopce.
Po opožděném odjezdu jsme projížděli rovinatou, ale poměrně intenzivně obdělávanou krajinou. Dost jsme se mýlili, když jsme předpokládali, že čím více na východ, tím zaostalejší vesnice a města budou. Zajímavé je, že obilí je zatím malé a zelené a teprve kvete řepka. A všude jsou agresivní komáři. Večer jsme dorazili do města Išim. Plánovali jsme, že půjdeme konečně brzy spát, ale město bylo natolik netypicky hezké, že se náš plán nezdařil. Má přibližně 65 tisíc obyvatel a je dobře udržované. Dokonce i vedlejší cesty a dvory jsou vyasfaltované, tráva je posekaná, všude pořádek. Také nás šokovala rychlost ubytování. Obvykle registrace trvá skoro hodinu, na recepci kopírují celé naše pasy, vyplňujeme různé dotazníky (vždy jiné). Tady paní okopírovala jednu stránku pasu, zaplatili jsme, zadali jsme, co chceme na snídani (v ceně, 1800 rublů za noc pro dva lidi) a bylo hotovo.