AUMES

Expedice Bajkal 7.7.2018

Ráno jsme se snažili najít servis na zavaření výfuku. Po menších problémech s navigací jsme přijeli před autoservis. Autoservis vypadal jak po vyhoření – všechno černé, rozházené nářadí atd. Místní manažer nám řekl, že bohužel výfuk nám zavařit nemůžou, protože nemají zvedák. Doporučili nám druhý servis za rohem. Za rohem sice měli zvedák, ale zase neměli chuť vařit. Třetí servis byl zavřený. Rozhodli jsme se proto, že nebudeme marnit čas a pojedeme dále do Jekatěrinburku přes Čertovo hradiště. Jedná se o skály na konci Uralu. Pro české horolezce by ty dvě malé skály byly jako dobrý vtip. S roztečí asi 2 metry byla natažena lana v celé délce skalního masivu (cca 50 m). Zajímavé bylo, že lezli především starší lidé. Cesta ke skalám dlouhá asi 7 km nebyla uplně příjemná. Aćkoliv jsme se nastříkali repelentem s nějakou supersilnou látkou, ruským komárům to zjevně spíše prospívalo. Když jsem zabíjel jednoho komára, který mi bezostyšně sál krev přímo z ruky, ve které jsem držel navigaci, jeho resp. Moje krev se rozstříkla po displeji.Komáři a jiný hmyz je tu všude a velmi silně kouše. Ke skalám ovšem pěšky stejně skoro nikdo nechodí. I přes velké kaluže spíše lesní cestu pro traktory většina lidí jezdí přibližně kilometr před skály auty, motorkami a čtyřkolkami. Kolem cest se povalují díly jako třeba nárazník apod.
Dále jsme pokračovali do Jekatěrinburku. Viktorie v mezičase obvolala místní servisy, až jeden souhlasil, že nám výfuk zavaří. Prvotní idea byla, že nám malou díru zavaří přímo na autě. Pan servisák vypadající jako správný rus (výška asi 190cm, hmotnost asi 110 kg, z čehož většina byly svaly) rozhodl, že vymění celý kus trubky v délce asi 40 cm.
Pozorovat práci bylo velmi poučné. Po rozebrání výfukového potrubí za pomocí kladiva, brusky a hrubé síly bylo třeba vytvořit potrubí se správnými průměry náustků. Pan servisák vytáhl z podstolu nějakou výfukovou trubku, která byla jiného průměru i jiného tvaru jako potřebná a pak během 2 hodin udělal asi 10 řezů bruskou a za pomocí svářečky svařil trubku potřebného tvaru. Trubka na následující díl perfektně padla. Svařované spoje vypadaly jako od robota. Dostal jsem radu, že je třeba svařovat každý den, a za chvíli tak budu taky svařovat.
Bylo vidět, že své řemeslo má dobře zvládnuté, včetně vychytávek jako brždění brusky (bez krytu) rukou, výměnu všech nástrojů bez pomocí klíčů a svařování bez kukly. V servise pracují dva, přičemž ten druhý je jeho šéf. Celá dílna byla plná starých dílů a ocelových polotovarů, většina věcí se pravděpodobně vyrábí na koleně ručně. Dobře pro nás!
Pan servisák byl velmi příjemný a při práci nám vyprávěl zajímavé historky. Třeba jak byl u sestry v Německu, v hospodě se tak trochu poprali, němci ho vyhostili, takže nakonec letěl se ženou stejným letadlem, jen za to nemusel platit . Dále nám říkal, že jezdí jako řidič kamionu. V RF platí, že řidič může v kuse řídit 8h, pak musí mít přestávku. On prý ale bere řízení jako relaxaci a rád řídí celou cestu vkuse s následným delším volnem. Prý má v kamionu tachograf, který za 20 hodin jízdy zapíše jen 8. Prý už ale jeden gruzavik rozbil díky mikrospánku.
Za práci jsme zaplatili 2000 rublů (asi 750 Kč) a s opět tichým autem spokojeně odjeli.
Kvůli pokročilému času jsme se ubytovali v Jekatěrinburku a šli na večerní obhlídku městem. Město nás tak trochu ohromilo svou moderností. Za Uralem jsme očekávali jen zaostalá ošuntělá města s polorozpadlými komunistickými budovami. Zaplatili jsme dokonce vstupné 2×300 rublů za možnost podívat se ze 188 m vysokého mrakodrapu na město. Na jedné straně lze vidět kopečky Uralu, na druhé straně se rozkládá rovina, do které míříme.
V ulicích města jezdí české tramvaje a spousty motorkářů, kteří často předvádějí sebevražedné kousky. Není tak problém vidět místní policisty jak pokutují místní omladinu v Ladě Samaře za černé folie na oknech, zatímco za rohem jede motorkář stojící na sedlu asi 100 kilometrovou rychlostí po zadním kole.
Večer se hrál šampionát ve fotbale mezi Ruskem a Chorvatskem. Po ulicích se prohánějí auta s ruskými vlajkami, fandící rusové jsou všude. Ve dvoře domu s naším hostelem vytvořili improvizované plátno a v počtu asi 30 lidí bouřlivě fandili až do 1 do rána.