AUMES

Expedice Bajkal 31.7.2018

Cesta přes Lotyšsko a Litvu je časově náročná. Musíme si zvykat na striktně dodržovanou 50ku v obcích. I mimo obce se nejezdí více než tachometrových 100 km/h. Připadá nám vtipné, že Lotyšsko i Litvu máme přejetou za pár hodin. Projíždíme prázdné hraniční budovy a užíváme si komfort Schengenského prostoru. Před Augustówem v Polsku zastavujeme na polévku. V posledních dnech už upadá naše životospráva, těšíme se domů a pravidelné jídlo tak trochu zanedbáváme. Jsme pořádně hladoví a objednáváme si polévku v chlebu. Ve zpola zaplněné hospodě na polévku čekáme více než 20 minut. Mrzí nás, že jsme zaplatili předem. Kvůli tomu jdu polévky zaurgovat. V následujících 5 minutách je dostáváme. Ačkoliv Ruský boršč mi chutnal rozhodně více, polévky jíme s chutí a já dojídám i celý zbytek chleba, ve kterém byla polévka servírována. Následně pokračujeme Polskem s tajnou myšlenkou dojet domů už dnes. Tento úmysl definitivně opouštíme před Varšavou, kde pomalu popojíždíme v kolonách vedle nově se budujících cest. Nakonec stavíme v malé slepé vesničce mezi Varšavou a Lodží. Máme dobré místo s velkým dřevěným přístřeškem s lavicemi a stolem. Viktorie jí fazole ještě z Ruska, já si dávám jen banán. Podivné, že nemám hlad. Nějak rychle na mě padá únava, proto jdeme rychle spát pod moskytiéru. Po půlnoci nás budí blízko štěkající pes a já už dále nemůžu spát, protože je mi špatně. Ráno ve mně pohled na sklenici nedojezených fazolí, či představa jakéhokoliv jídla vyvolává dávící reflex, celkově jsem nepožitelný. Ráno tedy začíná řídit Viktorie. Stavíme na první benzínce a kupujeme čerstvou vodu a Colu, kterou po velmi malých doušcích upíjím. Dokonce jsem dnes první, kdo chce zapnout klimatizaci. Po dvou hodinkách se už můj stav začíná zlepšovat, a tak přebírám řízení. Viktorie si ovšem začíná stěžovat na obdobné problémy. Tohle jsme tedy nečekali. V podstatě jsme počítali s tím, že nám po cestě Ruskem někde špatně bude, zvláště když jsme viděli stav stravovacích zařízení v centrální části Ruska. Asi jsme mou včerejší urgencí na včasné dodání jídla popudili místního kuchaře, který nám do polévky plivl jedovatou slinu! V úmorném horku nakonec dojíždíme do nejlepšího místa na světě (Jankovice) asi v jednu hodinu odpoledne.