AUMES

Expedice Bajkal 30.7.2018

Z Koroljova potřebujeme po MKAD (vnější okruh kolem Moskvy)projet asi čtvrtinu kruhu, což činí asi 35 km. Řazení do průběžných pruhů už mi po více než 20 dnech v Rusku nepřipadá jako něco zvláštního. Dokonce jsou tu čáry vymezující pruhy, takže pohoda. Po sjetí z MKADu ještě potřebujeme nakoupit suvenýry (kola Bajkal, Uzvar, kravky, vodka apod.) a proto zastavujeme u obchodu „Azbuka vkusa“. Už složení aut nám mělo napovědět, že se nejedná o běžný obchod vhodný ke koupi tradičních ruských produktů. V naleštěném obchodě totiž ani ceny nejsou tradiční ruské. Kupujeme si tak jen nekřesťansky drahé saláty a vodu. Mají ale luxusní a čisťounké záchody, což kompenzuje přehnanou výši vynaložených prostředků na potraviny. Problém s posledním nákupem řešíme o několik desítek kilometrů dále v běžném obchodě Pjaťorečka. Dnešní cíl je dojet na hranice a v ideálním případě se dostat za hranice. Po předchozí zkušenosti jsme si všechny časově náročné aktivity (provolání zbývajícího ruského kreditu, rozdělání schránky na autorádio za účelem vytažení zapadlé flasky s mp3) nechali právě na čekání na hranici. Po zbytek dne projíždíme kopcovitou krajinou, která je zcela neobdělávaná, zarostlá se zapadlými vesničkami, které vypadají jako z minulého století. Před hranicemi bereme benzín ( na Lukoilu na WC opět jen technická voda žluté barvy) za 45 RR a plyn za 22 RR. Na hranicích mám strach, že nepracují, protože nikde není fronta. Na prvním okýnku nám zkontrolují všechny doklady a pouštějí nás dále. Ruská kontrola jde tentokrát poměrně rychle. Říkáme si, že teď už to bude v pohodě. Na Lotyšské straně je proces tentokrát pomalejší. Na prvním okýnku nám celník dává dotazník, který musíme vyplnit. V dotazech jsou i podivné dotazy typu „kolik máte paliva v nádrži“ a podobně. Mimo jiné vyplňujeme, že si každý vezeme 1.4 l vodky. Poté přejíždíme k hlavní budově, kde stojí několik aut. Po vyplnění dotazníku se řadím za auto před námi. Přichází ke mně ovšem přísný celník, s tím, jestli nevidím červenou barvu na semaforu (který je na střeše budovy asi ve výšce 6 m a který je červený pořád bez ohledu na pohyb aut) a jestli chci pokutu. Pokutu nechci, a tak dle pokynů celníka couvám o 10 m za sotva viditelnou čáru. Tím vzbuzuji silné roztrpčení u řidiče vozu za námi, který nechápe, proč proboha couvám. Po vysvětlení se rychle stahuje zpět do vozu. Za asi minut na nás ten samý celník ukazuje ať jedeme. Já jedu, ale Viktorie mu říká, že stále svítí červená, jestli nedostaneme pokutu :-). Celník nás instruuje, že máme otevřít auto, počkat na kontrolu. Na kontrolu přichází paní, která když vidí, že vezeme 1.4l vodky, nám sděluje, že je povoleno převážet max. 1l na osobu. Chce flašky vidět. My jsme v našem nepořádku po přehrabání celého kufru našli jen 3 a tu čtvrtou ne a ne najít. Nakonec si Viktorie vítězoslavně vzpomene, že ji má přeci v batohu mezi oblečením (paní celnice si asi o nás v tento okamžik musí myslet, že jsme úplně blbí). Napjatou situaci nakonec ukončí s tím, ať tu flašku zase rychle schováme do batohu a na celní deklaraci napíšeme, že vezeme každý jen 1l. Pak si oběhneme další dvě okýnka a jsme zpátky v EU. Jedeme už jen chvíli a ubytováváme se v motelu u cesty za 30 EUR, kde registrace trvá asi minutu. V motelu máme hezký pokoj, kde všechno perfektně funguje. Venku je navíc dřevěná terasa s posezením, kde vaříme a kocháme se pohledem do udržované krajiny. Rozdíl je doslova do očí bijící. Přemítáme, jak je možné, že v podstatě ve stejných podmínkách na jedné straně hranice je možné mít upravené pole i louky, jabloně a hezké domky, zatímco o 50 km dál je krajina zcela zarostlá, hospodářsky nevyužívaná, s polorozpadlými vesnicemi. Ceny za ubytování jsou přitom na obou stranách hranice prakticky stejné! Jak je možné, že majitel motelu na Lotyšské straně je za stejné peníze z jednoho pokoje schopný udržovat veškeré vybavení plně funkční a moderní, mít opravenou fasádu, posekaný trávník, přičemž ze stejné částky vybrané od turistů musí pravděpodobně platit vyšší ceny za energie a vodu a také vyšší hodinovou mzdu uklízečkám a řemeslníkům?