AUMES

Expedice Bajkal 29.7.2018

Ráno už jedeme do centra autem. Protože Viktorie dobře ví, že lanovky nemám rád, jako první atrakci na dnešní den řadí lanovku přes Volhu do sousedního města Bor. Lanovka je straaaašně vysoko nad Volhou, ale výhled je krásný. Navíc cestujeme s místní obyvatelkou, která jede do Boru na daču. Viktorie se vyptává a paní se nakonec rozpovídá tak, že málem nestíháme z lanovky vystoupit. Potvrzuje ale, že město se upravilo převážně kvůli mistrovství světa ve fotbale stejně jako Kazaň kvůli olympijským hrám. Jinak prý nábřeží bylo zavřené přes 10 let a všechny opravy ve městě se strašně táhnou. Na nás ale město dělá dobrý dojem.
V Boru po krátké exkurzi z lanovky zjišťujeme, že krom paneláků moc nic není, takže jedeme hned zpět. Čeká nás 590 schodů z nábřeží ke kremlu, na které se Viktorie od začátku cesty těšila. Plánovala si je vyběhnout, protože to prý má pozitivní vliv na vzhled jistých částí těla. Když schody vidí, postupně ze svého plánu diverguje. Vymlouvá se, že když jsem naplánoval měsíc sezení v autě, teď po ní nemůžu chtít sportovní výkony. No nakonec jsme ty schody vyšli, ale běh to teda nebyl. Tímto jsme se dostali opět do areálu kremlu, kde jsme si obešli expozici. Ve 12 už sedáme do auta a jedeme do Moskvy. Tedy přesněji do Koroljova, kam nás Viktorie pozvala ke známé, od které jsme měli půjčenou chatu v Murinu. Cesta ubíhá dobře za Vladimir. Do Moskvy nám zbývá asi 90 km. Těšil jsem se, že v 6 tam budeme jak na koni, ale zastavujeme v zácpě asi na 2,5 hodiny. Zácpy v Rusku jsou pro čechy neobvyklý zážitek. Nemalá část řidičů totiž začíná předjíždět kolonu přes krajnici (v Rusku je krajnice hodně široká). Já nechápu, že je lidé vepředu, co si frontu vystáli, pouští bez troubení. Nakonec dojíždíme do Koroljova až v 9 večer a podruhé vyžíráme rodinu paní Olgy. Mimo jiné zjišťujeme, jak je to s tím předjížděním v zácpách. Ruští řidiči se dělí na dvě skupiny: Na ty co nenávidí předjížděče kolon a na ty co sami předjíždějí. Toleruje se to proto, že lidi mají strach troubit či nepustit, protože část těchto řidičů jsou agresivní a vynucují si právo silou. My jsme sice dle místního koloritu netroubili, ale navzdory zvyklostem jsme nikoho před sebe nepustili. Asi se všichni lekli Viktoriiných nenávistných pohledů a její tělesné konstituce!
Dneska spíme v luxusu. Viktorie vyprávěla naše cestovní útrapy natolik barvitě, že paní Olga nedá jinak, než že musíme spát u nich. Speciálně pro nás mají fungl nový byt..