AUMES

Expedice Bajkal 27.7.2018

Ráno vyklízíme byt a od paní, která přišla převzít klíče, taháme rozumy. Ona sama je už v důchodu. Když ji umřela většina příbuzných, nevěděla, co má v důchodu dělat, tak si našla práci pro majitele bytu. Ten jich v Ufě vlastní 24 a prý mají skoro pořád plno. Ufa je centrem Baškortostánu, vliv středního východu je tu znát. Město je moderní, poměrně upravené s mnoha parky se spoustou soch. Část lidí mluví jinou řečí, místní rádia také nejsou v ruštině. Na radu paní bytné jsme tramvají dojeli na konečnou a pak došli do parku s velkou sochou místního hrdiny a vraceli se zpět pěšky. Tramvaje, trolejbusy a autobusy v Rusku jsou něco podobného jako společné prostory domů a před domy. Velmi zanedbané. Až se člověk diví, že tramvaj vůbec po tak křivých kolejích s centimetrovými schodky může jet bez vykolejení. Ona tedy rychlost tramvaje není vysoká, jede se tak do 40 km/h a cesta je provázena drnčením skel v oknech a ránami od podvozku.
Cestou zpět jsme prošli kolem fontány se 7 ženami symbolizujícími místní legendu. Asi ve 2h docházíme k autu a jedeme do Kazaně. Z Baškortostánu přejíždíme do Tatarstánu. Půda je intenzivně obdělávána, nebo je kolem cest vidět hodně těžebních věží. Jedeme po silnici dálničního typu (povolena je ovšem jen 90 km/h, takže jedem tachometrových 110 km/h) s převážně novým povrchem. Budovy kolem cest jsou upravené, působí poctivěji udělané, parkoviště jsou vyasfaltované, prostě je to jako bychom se ocitli trochu v jiném světě. Stejně jsme překvapeni Kazaní. Na vjezdu do města necháváme umýt auto v moderní myčce. Opět je všude pořádek a všude asfalt. Kazaň je čistá, moderní s pěší zónou spojující Kreml s červeným kostelem. Na pěší zóně jsou hospůdky a naleštěné obchody. Na většině silnic ve městě jsou nakresleny jízdní pruhy (ovšem velmi úzké)!! Večer lezeme na věž Červeného kostela a procházíme pěší zónou. Ve 22:30 také jdeme pozorovat zatmění měsíce.