AUMES

Expedice Bajkal 23.7.2018

VS: Dneska se už na to Zbyněk nemohl dívat, vzal nůž, seřídil dvířka na skřínce nad kuchyňskou linkou a litoval, že nemá šroubovák. A jak mi teď řekl, tak včera v průběhu sprchování, spravil pravou půlku dveří sprchového koutu – nasadil tam všechna kolečka do kolejniček. Byt, kde jsme dneska nocovali, se jmenoval VIP studio, měl pozlacené garnyže, natažený strop, sprchovací kabinu s hudbou, světlem a nějakou masážní soupravou. Jenom jak u nás to často chodí – po instalaci se o věci přestává pečovat. Ale zda se mi, že Zbyněk se začíná zvykat na ruské byty – ani si nevšiml, že z ventilu s nadpisem: „Hot“ tekla studena voda. Majitelka bytu se nemohla s námi přijet rozloučit, a poprosila prostě hodit klíče po našem opuštění bytu z venku do okna.
ZS: Na doporučení stopaře, že jestli chceme vidět město s původními dřevěnými domky, že musíme vidět Tomsk. Viktorie rozhodla, že pokud tam nepojedeme teď, těžko ještě někdy autem pojedeme na Sibiř si Tomsk prohlédnout. Jinými slovy je to pro nás asi poslední možnost v životě si Tomsk prohlédnout. Do Tomsku jsme přijeli pořádně hladoví. Aby pocity z Tomsku nebyly ovlivněny hladem, rozhodli jsme se, že se prvně najíme a u jídla naplánujeme trasu. Vzhledem k tomu, že naše dovolená už rychle ubývá, rozhodli jsme se ochutnat jídlo z „lepší restaurace“. Jídlo z malých „kafé“ už máme vcelku zmáklé – za celou dobu jsme na stůl nedostali nic vyloženě špatného. Polévky jsou ze základních produktů i v těch nejlevnějších provozovnách a dochucovadla jsme nikdy neidentifikovali. Ano, v jídelnách je Boršč za 45 Rublů řidší a méně výrazný než Boršč za 100 rublů v „kafé“. Oba dva jsou ale chutné. Viktorie už je trochu unavena od Ruských jídel (v běžných kafé se nevelká nabídka příliš neliší – vždy je Boršč, někdy Soljanka a Okroška a pak někdy kuřecí vývar, či Langman). Proto si dala houbový krém. Já jsem neváhal. Abych mohl srovnat, dal jsem si obligátní Boršč, který v této restauraci stál 200 Rublů. Zjistili jsme, že dražší restaurace nejsou pro nás. Houbový krém i boršč byly při nejlepším průměrné. Boršč byl nakyslý a poměrem vody a tuhé složky srovnatelný s polévkou z lidové jídelny. Houbový krém také vaří Viktorie doma lepší. Ačkoliv personálu bylo více než hostů, při čekání jsme pohodlně stihli naplánovat cestu městem a probrat uměleckou kvalitu obrazů pověšených na zdech. Město samotné je velmi rozporuplné, hlavní ulice jsou nově opraveny. Je vidět, že město bylo plánováno architektem. Na hlavní ulici a ulicích přilehlých k centru je hodně domů z konce 19. a začátku 20. Století. Tyto domy by klidně zapadly do dobové zástavby Vídně či Brna. Bohužel toto nejsou typově jediné stavby. Část budov v centru byla vystavěna v komunistické éře. Je velmi zvláštní vidět výše popsané budovy vedle brutálních opadávajících betonových monster. Také jsme navštívili avizovaný původní střed Tomsku. Ano, viděli jsme několik dřevěných domků, ale nijak nás tedy neohromily. Část těchto domků padá, část je rekonstruována čímž ztratily své vyřezávané ozdoby. V Išimi, či Kostromě nám dřevěné domky přišly tak nějak autentičtější. I místní si myslí, že vše podstatné už jsme viděli, takže v dešti nabíráme kurz na Novosibirsk. Do Novosibirsku dojíždíme za tmy, bouřky a lijáku. Viktorie našla hotel na booking.com za 1700 RR. Když do hotelu volá, chtějí 3000 RR. Viktorie oponuje, že na booking.com mají nižší cenu, recepční jí říká, že tato cena opravdu platí, ale jen při objednání přes tento server. Takže Viktorie obratem na mobilu provádí rezervaci. Trochu nechápeme jak to pro hotel může vyjít výhodněji, když za rezervaci a platbu přes booking.com tomuto systému část peněz odvedou. Hotel je to luxusní. Já jsem ale z náročného řízení v neznámém městě potmě a v lijáku polomrtvý, takže si jen dáme salát a jdeme spát.