AUMES

Expedice Bajkal 20.7.2018

Ráno je tu velmi brzy světlo. Díky tomu asi místní řidiči Buchanek nemohou dospat a přijíždějí na pláž se svými stroji. Jeden asi přímo na pláži Buchanku opravuje. Chvíli je klid, pak Buchanku nastartuje, vytočí několikrát do maximálních otáček, načež ji chcípne, aby se za pár minut celý cyklus opakoval. Nízká hlučnost určitě nebyla prioritou při návrhu Buchanky. Proto procitáme už ve 4 ráno a aspoň chytáme východ slunce nad Bajkalem. Buchanky ale naštěstí po chvíli odjíždějí, a tak máme klid na dospání. Cíl rána je následující: Najít Kavárnu (ono se to tedy jen jmenuje „kafé“, ve skutečnosti se jedná v podstatě o hospodu, kde se dá levně a rychle najíst a napít), ve kterém si dáme snídani a bude tam i normální záchod a při snídani se rozhodnout co dál. V hledání, jsme ale neúspěšní. Náhodně ale vidíme místní infocentrum (záchody nemají), kde nám radí nedalekou kavárnu s WC. Mimoto se během 2 minut také rozhodujeme pro exkurzi na druhou, našim autem nedostupnou, část ostrova. První část poplujeme na lodi, obeplujeme špičku ostrova a zpět pojedeme v Buchance. Je to sice drahé(4600 RR), ale vzhledem k tomu, že i dneska budeme spát zadarmo do toho jdeme. Jen už je za 5 minut deset a loď odplouvá v 10 z poměrně vzdáleného místa. V Rusku takové věci problém nejsou, a tak máme odjezd odložen o 15 minut. Rychle tak odjíždíme na parkoviště, cestou zastavujeme ve výše doporučeném kafé (suchý záchod) a za 10 minut naskakujeme na palubu. Počet členů posádky je stejný jako počet pasažérů. Ze začátku plujeme rychlostí 13 km/h, po 2 hodinách plavby padají otáčky motoru, kapitán odpojuje lodní šroub, protůruje motor a dále již plujeme na nižší otáčky rychlostí 11 km/h. Po chvíli zástupce kapitána otvírá poklop v kabině, čímž se nám otevřel výhled do strojovny. Několik minut tam zástupce něco kutil, na můj dotaz mi odpověděl, že jen přečerpává palivo z velkého vaku do menšího. V rámci plavby se nám servíruje dokonce i stylový oběd – rybí polévka. Polévka je bohužel ale z konzervy, protože lov ryb byl v Bajkalu zakázán. Útesy, okolo kterých plujeme, jsou krásné. Počasí nám ale bohužel nepřeje. Od půlky plavby hustě prší. Přistáváme jen tak u skály za dosti dramatických podmínek. Fouká a jsou vlny. My jsme vystoupili během několika sekund. Nastupujícím turistům to ale trvá déle a loď několikrát prudce naráží do skály. Odplutí (nebo potopení) lodi nevidíme, protože nás už popohání řidič naší šedé Buchanky. Čeká nás asi 30 km zpět do městečka. Jedeme takovým terénem, že naším autem by cesta byla absolutně nesjízdná. Je plná bahna, velkých balvanů a hlubokých kolejí. Nikdy bych nevěřil, co tento stroj může projet. Chápu její oblibu v těchto končinách. Z pana řidiče jsem vytáhl, že naší Buchance jsou 2 roky, což už je doba, kdy se prý vše začíná kazit a lámat rám. Nová stojí 600 000 rublů. 2 roky služby nevypadá jako dlouhá doba, vzhledem k podmínkám je to ale neuvěřitelné, že dokáže jezdit tak dlouho. Taky jsme nepotkali ani jeden off-road či terénní dodávku západní provenience vozící turisty. Buchanek jsme potkávali desítky. Po exkurzi rychle nakupujeme nějaké jídlo v místní samoobsluze. Stojíme dlouhou frontu na pokladnu, kde lze platit kartou, ale spojení s bankou je problematické, lidé před námi ukazují, že na mobil jim chodí potvrzení, že už zaplatili, zatímco paní pokladní ne a ne vyjet lístek. Proto kapitulujeme a přecházíme na druhou pokladnu, kde odevzdáváme většinu našich peněz. Stejně plánujeme přespat někde dál od města a mimo město již není za co peníze utratit. Večer odjíždíme asi 15 km od města a vybíráme si krásné místo na spaní. V Rusku se vůbec neřeší kempování v národním parku. Vyberete si hezké místo, pokud to vaše auto zvládne, dojedete přímo na vybrané místo a založíte tábor. No není to tedy úplně tak pravda. V podvečer u nás zastavuje terénní automobil, s tím, že pro pobyt v NP je třeba nějaké povolení. Viktorie protestuje, že jsme nic neviděli. Ochránci NP jí ale trpělivě znovu vysvětlují, že jsme minuli tabulku, kde něco takového bylo. Mají sebou i pana administrátora, který vyplňuje ručně papír s našimi jmény, značkou auta, SPZ apod. Nakonec nás to stojí 550 Rublů, které jsem myslel, že už po nákupu nemám, naštěstí jsem měl v peněžence srolovanou pětistovku. Uklidňuji Viktorii, že sice je to trochu nelogické, ale 180 Kč zas není tak hrozné za spaní v NP na takovém místě, navíc není třeba platit za trajekt přes úžinu, což připadá velmi zvláštní zase mně.