AUMES

Expedice Bajkal 19.7.2018

V Irkutsku jsme se ubytovali v Hostelu s dobrým poměrem cena/výkon (1900 RR) a vzhledem k dobré kuchyni si udělali vydatnou snídani. Následně jsme se sbalili, vyklidili pokoj a domluvili se, že si jídlo necháme v ledničce a po poledni ještě příjdeme. Centrum Irkutsku je nově spravené – působí upraveně a čistě. V Irkutsku je také spousty kostelů, které jsou také nově a velmi pečlivě opraveny. Horší je to v širším okolí centra, kde se zrovna spravovaly chodníky, a tak nebylo vždy jednoduché dostat se tam, kam jsme potřebovali. Také nadešel čas odeslat pohledy. V Rusku to ovšem není tak jednoduché jak v Česku. Snad na žádném místě se neprodávají pohledy místa a známky dohromady. Posílat pohledy v rámci Ruska není zvykem, a proto se prodávají téměř výhradně v obchodech se suvenýry či infocentrech. Abychom koupili známky, snažili jsme se dostat do budovy Počta Rossii, která dle cedulky měla pracovat. Dveře byly zamčené a stav budovy vzbuzoval dojem, že je budova zavřená trvale. Proto jsme v mapě vyhledali druhou pobočku. V té jsme se ale dozvěděli, že to je banka počty Rossie a že budova, kde jsme byli prvně, by měla normálně pracovat, jen je třeba vstoupit bočním vchodem. Tak jsme se vrátili, našli boční vchod a vlezli do míst, kde si nás nikdo nevšímal. Až na Viktoriin dotaz nás poslali zpět do hlavního vchodu – který byl otevřený. Asi obědová pauza, která v otevírací době chyběla. Odpoledne jsme se vydali na ostrov Olchon. Na ostrov je možné se i s autem dostat trajektem, který je zdarma! V poslední vesnici před nástupní stanicí na trajekt jsme ještě u cesty potkali stopaře. Několikrát se nám stalo, že nám stopaři posunky naznačovali, že jsme jen 2 v autě, a proč nezastavíme. Viktorii to vždy mrzelo a to i přes to, že jako cizinec nesmím stopaře brát. Proto jsme u tohoto stopaře zastavili, aby mu Viktorie vysvětlila, že vzadu nemáme sedadlo, ale místo sedadel náhradní pneumatiku, a bedýnku s krámy. Stopař obhlídl situaci a už se soukal do auta s tím, že mu sedět na pneumatice přeci vůbec nevadí. Onen stopař byl mladík, co plánuje rok cestovat po Rusku, Austrálii, Číně apod. Jel na stejný ostrov jako my. Dokonce nám za svezení nabídl i sušenku. A tak jsme jeli ve 3.
Do nástupní stanice na trajekt je cesta normální, asfaltová a proto jsme očekávali, že tento typ cesty bude pokračovat i na ostrově. Po asi hodinovém čekání jsme zjistili, že projet asi 35 km do městečka Chužir, nám zabere určitě více než předpokládanou půlhodinku. Ostrov samotný je nádherný a jako řidič máte problém, jestli pozorovat krajinu, či cestu. Cesta je přesným opakem krajiny. Jedná se o prašnou cestu s četnými výmoly ale hlavně roletami, které jsou asi na 25 km z celkové délky. Optimální rychlost na tomto typu cesty byla asi tak 10 km/h. Tato rychlost ovšem neodpovídala našemu časovému plánu, a tak jsem se snažil jet rychleji. Tyto rolety i při 20km/h jízdě ale dokázaly rozvibrovat věci v autě tak, že kamera kontinuálně vyhodnocovala situaci jako srážku. Na prvním kilometru nás předjela asi 3 auta a několik náklaďáků, které rychle mizely v dáli před námi. Vzpomněl jsem si na vyprávění svého šéfa, že při rallye závodech na šotolině je auto lépe ovladatelné ve vyšších rychlostech. Prostě a jednoduše je třeba se nebát a pořádně šlápnout na plyn. Zní to logicky, když pojedu dostatečně rychle, kolo by nemělo spadnout tak hluboko do prohlubně. Teoreticky, bych tak při hodně vysoké rychlosti měl jet jen po vrcholcích vln. Rusové pravděpodobně tuto fintu znají, což jim umožňuje značně vyšší rychlostí než my. Tak jsem také, nedbaje zamlklých spolujezdců křečovitě se držících madel, šlápl na plyn.
Jako obvykle se tato teorie nepotvrdila. Rány a vibrace narůstaly se zvyšující se rychlostí. Aspoň jsme si ale otestovali, že auto vydrží na tomto povrchu i 50 km/h. Proto jsme pak s klidným srdcem mohli pokračovat alespoň třicítkou. Do městečka jsme dojeli za tmy. Městečko se rozhodně nedá nazvat hezkým. Viktorie v něm přesto našla ubytování za 2000 R se společným záchodem a umývárnou. Když ale Viktorie udělala inspekci místní kadibudky, poprosila o vrácení peněz a tím bylo rozhodnuto, že dneska spíme na pláži…. Spaní s přímým výhledem na Bajkal je stejně lepší a navíc zadarmo!