AUMES

Expedice Bajkal 16.7.2018

Ráno jsme se v poklidu nasnídali, poklidili daču, rozloučili se s Lenou a nabrali kurz na západ na Aršan. Nalézáme se v Burjatské oblasti, takže jsme se rozhodli otestovat něco z jejich kuchyně. Objednáváme si polévku z hovězího a nevíme, co přesně nám přinesou. Na stůl nám přistává velká miska vývaru, ve kterém je obří kus hovězího masa s kostí a několik kousků brambor. K polévce dostáváme kompletní příbor, tedy i vidličku a nůž. Po včerejšku jsme přepnutí na úsporný režim, a tak je na nás porce trochu moc velká. Navíc je hovězí maso na naše poměry nedovařené a nedá se od kosti snadno odloupnout. Nakonec si vyptáváme krabičku a maso bereme s sebou. Do Aršanu dojíždíme na večer. Na konci Aršanu je výchozí bod pro cestu do poměrně vysokých hor. Nebe je ovšem zatažené, jen občas přes mraky vykouknou ostré vrcholky. S Viktorií procházíme místní trh, kde Viktorie hledá speciální bajkalský čaj. Prodavač nás varuje, že do konvice máme hodit maximálně 2 lístky. Jinak nám hrozí halucinace a nespavost. Viktorii asi připadá dosavadní cesta příliš jednotvárná.
Večer si hledáme místo na spaní. V městě funguje špatně internet, proto objíždíme pensiony autem. S poměrem cena/výkon nejsme u standardních ubytovacích zařízení spokojeni. U cesty stojí hodně lidí, co nabízejí ubytování na soukromo. Poptáváme u 2 žen, ubytování je za 400 rublů, ale v rámci ubytování není koupelna a záchod je na dvoře. Třetí pokus byl úspěšný. Za 1200 rublů si pronajímáme byt. Burjatská bábuška nasedá do bílé Toyoty a vede nás k bytu. Jede tak, že na cestě plné mvýmolů a kaluží jí sotva stačím. Po půl kilometru zastavujeme u bytového domu připomínajícího fotky z válečné zóny. Domy na Cejlu by se daly ve srovnání s tímto považovat za docela upravené. Jako v mnoha případech v Rusku zdání klame. Přes velmi nevábnou chodbu vstupujeme do zčásti zrenovovaného bytu s koupelnou, novým záchodem a pěkným obývákem. Vyjímkou je elektroinstalace. Už pootevřený rozvaděč v chodbě bytového domu budí hrůzu. Chumel drátů, prastaré jističe, a vypinače bez hlavic. Vše otevřené, bez jakýchkoliv krytů a zábran. Divím se, že nemají strach o děti. V tomto bych nechtěl cokoliv provádět ani já s paragrafem 7. V bytě je situace velmi podobná. Normy jsem shodou okolností včera probíral s Maxem, který dělá v Rosňeftu automatizačního inženýra. Pro rozvody platí velmi podobná pravidla (průřezy, jištění) jako u nás. Problémem je, že co je v bytě nepodléhá žádné revizi, a tak to každý dělá jak to jde. U Maxe na dače tedy byly normální proudové chrániče, jističe standardních hodnot a kabely standardních průřezů. V bytě, který jsme si pronajaly ovšem na celý byt byly 3 jističe 25A, a 2x16A, charakteristika C. Ke spotřebičům vedly dvoulinky o průřezu maximálně 1 mm2 s červenou a bílou barvou. V kuchyni bylo na elektrickém sporáku (připojeném do opálené zásuvky) cítit, že probíjí. Světla značně měnila svit v závislosti na odběru v bytě a u sousedů. Je mi záhadou, jak to že v městech nevidíme dým od domů hořících od špatné elektroinstalace. Většina českých revizáků by, myslím, chytla infarkt při otevření prvního rozvaděče.
Auto parkujeme přímo pod okny. Večer se nám špatně usíná. Špatný pocit ze zvláštního prostředí pracuje a kontrolujeme auto při sebemenším pohybu na ulici. Auta se ale nikdo ani nedotýká. Uklidňujeme se tím, že v bytě bylo při našem příchodu otevřené okno a zámek je velmi chatrný. Navíc před domy stejného vzezření parkuje několik aut modernějších než to naše….