AUMES

Expedice Bajkal 15.7.2018

Ráno nezačínáme dobře. Spánek limitovaný budíkem na mobilu v 8:00 ráno prodlužuji na 8:20. V 9:30 zjišťuji, že na mobilu nezafungoval automatický posun času, a tak v úprku snídáme a v 10:00 jsme na startu 14km dlouhého výstupu s převýšením více než 1000 m. Obětovali jsme ale pořádnou snídani a nákup potravin. Bereme tak jen 4l vody, 1x muesli tyčinku a suchý chleba. Vzdálenost cca 13 km a přibližný průběh stezky máme nahranou v navigaci s mapou, kterou jsme předešlého dne legálně koupili za 1000 rublů. Prvních zhruba 7 km zdoláváme za cca 1,5 hodiny. Lesní cesta je v délce asi 2 km obklopená hromadami odpadků. Upoutává nás hromada plynových masek. Viktorie se předešlého dne dočetla, že druhý úsek cesty je lemován skalami, jež rádi využívají medvědi pro své brlohy. Včera nás místní instruovali, že když se potká medvěd, je třeba hlasitě a hluboko zpívat. Před 26 lety jsem se v rámci výuky hry na kytaru naučil písničku pro tento účel jako stvořenou. Po první a jediné sloce, kterou si pamatuji celou („medvěd v lese brum, brum, postavil si dům, dům“), bylo v dáli slyšet dupání prchajících medvědů. Při pokusu o druhou sloku ale Viktorie prohlásila, že se raději s medvědem osobně utká, než aby to dále poslouchala. Další 3 km nám trvají další hodinu velmi svižné chůze. Ačkoliv stezka vede kolem řeky, několikrát po strmém břehu několikrát vylézáme asi 50 m nad okolní hladinu a vzápětí stejně strmým svahem klesáme. Průměrná výška roste jen pozvolna. Na závěrečné 4 km nám zbývá 2.5 hodiny, a tak to vypadá, že bychom se na vrchol i přes značné převýšení přeci jen mohli dostat. Po sotva znatelné křivolaké pěšině se přes bujnou vegetaci a velké balvany pomalu probíjíme vpřed. Kolem dolní část cesty roste rybíz, ve vyšších nadmořských výškách i rododendrony či azalky. Neflákáme se, oba cítíme zvyšující se časový press, přestávku děláme jen jednou. Viktorie dojídá jedinou muesli, já si dávám několik krajíců chleba. Po dvou a čtvrt hodině jsme dle GPS urazili v pralese přesně 2.5 km. Oba dva jsme propocení, na tričku mám prosolené mapy. Dorazili jsme na tábořiště asi v 1350 m.n.m, ze kterého je konečně vidět Bajkal. Za táborem cestička končí. Vysoko nad námi se tyčí vrcholky. Shodujeme se, že dneska to nezvládneme. Sice máme čelovky, ale najít cestu bylo obtížné i za plného světla. Za svitu čelovek by byl sestup nebezpečný. Vylézáme tedy ještě 50 výškových metrů pro lepší výhled na Bajkal a po 10 minutách vyrážíme dolů. Zpáteční cesta nám trvala 4.5 hodiny. Výstup na Kriváň byl proti tomuto úplná pohoda. Navzdory úchvatné divoké přírodě jsme za celý den potkali celkem 3 skupiny a čítající celkem 7 lidí, kteří nejspíše spali na níže položených tábořištích. Toto je navíc jeden z mála kopců, na který je vůbec na internetu popsán výstup. Takových kopců je v okolí mnoho. Pro Čecha je to skoro k neuvěření, že do takových míst nechodí davy turistů. Večer ohříváme jídlo a roztápíme báňu. Následně jdeme hned spát.