Expedice Bajkal 14.7.2018
Plánujeme odpočinkový den. Včera jsme už měli vytopenou baňu, čehož jsme využili. Viktorie o báni básnila celou cestu k Bajkalu, ale pak se ukázalo, že vlastně správný proces nezná. Obecně Viktorie není příliš znalá života v ruských vesnicích. Naštěstí nám Táňa na všechny připravené dotazy zodpověděla:
– Voda se neleje na vnější plášť topeniště, nýbrž na kameny vyskládané nad topeništěm.
– Báňa se skládá z předsíňky, ze které se ovládá topeniště, chodbičky, kde je připravena voda, a místnůstky s lavičkou kde probíhá samotný proces báňování. Polévání vodou nemá probíhat v jahodovém záhonu před budovou, nýbrž ve vytopené chodbičce, kterážto je pro tento účel vybavena odtoky a vyspádována. Tímto se také elegantně řeší problém se všetečnými sousedy a nutností koupele pouze za tmavé noci.
– vjeniky (usušené svázané větvičky břízy) se člověk neškrábe ani nepotírá, nýbrž jen lehce poklepává.
Bydlení v tichém domku na okraji Tajhy pro nás byla (po předchozím pensionu s lidmi s dětmi vstávajícími ve 3h ráno na vlak) velmi příjemná změna. Plně jsme využili místního plynového sporáku a konečně si uvařili normální jídlo. Přilehlého pozemku ohrazeného neprůhledným plotem jsem také využil na drobnou údržbu vozu. Po určité době se zanese ventil pouštějící plyn do výparníku hnusným černým sajrajtem, což zapříčiní přidření ventilu a nemožnost jet na LPG. S vyčištěním jsme počítali již krátce za Moskvou (předpokládali jsme horší kvalitu LPG) a k tomuto účelu jsme zakoupili flašku vodky. Již z dřívějška máme odzkoušeno, že denaturovaný líh tento černý sajrajt velmi dobře rozpouští. Vymontování ventilu je ovšem spojeno s odpuštěním plynu z trubky spojující nádrž s výparníkem, což se neobejde bez typického smradu plynu. Při první cestu na Ukrajinu tímto vozem, hnán přehnanou spořivostí, jsem ventil začal čistit hned po prvních příznacích zadírání přímo na parkovišti supermarketu. Nebyl to úplně dobrý nápad. Naštěstí mírný vánek smrad brzy rozpustil a také ztížil identifikaci potenciální hrozby výbuchu.
Také jsme si prošli celou vesnici. Na jednom stojí poctivě postavená kamenná budova – Carský pramen), ve kterém je nyní čerpací stanice pro místní vodovod. V centru obce vede dvoukolejná elektrifikovaná trať, na které je velmi čilý provoz (převážně nákladní vlaky) U trati jsou postaveny 2 již nefunkční vodojemy ve stejném stylu jako budova carského pramene. Jestli se vodojemy používaly na plnění parních lokomotiv nám místní nebyli schopni sdělit. Za tratí se volně prochází kráva, která na večer volá tele. V druhá části obce také asi kilometr dlouhá, přímá ulice vedoucí přímo do Bajkalu. Ráno jsme si Bajkal obhlédli a na odpoledne naplánovali koupání. Viktorie totiž v návalu radosti nad mým nápadem jet na Bajkal doma prohlásila, že už se těší, až se ve vodách Bajkalu vykoupe. Opravdu se jedná o nevšední zážitek. Ačkoliv je pobřeží s přilehlými plážemi lemováno tábořišti s lidmi, kteří přímo na místo dojeli terénními vozy, nikdo se nekoupal. I na místní totiž voda byla trochu studená. Co si budeme namlouvat, 12°C neláká ke koupání ani za tropického dne, natož večer nepříliš teplého dne. První pokus jsem Viktorii neuznal. Podřep nedaleko od břehu totiž nestačil ani k ponoření ramen. Po chvíli vyjasňování jsme se shodli, že koupání znamená zařazení nejméně dvou temp jakéhokoliv plavacího stylu. Bajkal v obci Murino má takovou jednu nepříjemnou vlastnost – a to jen velmi mírně se svažující kamenité dno. Abyste se dostali do hloubky dostatečné k plavání, musíte od břehu urazit několik desítek metrů, které mají silně demotivační účinek. Nakonec Viktorie svůj slib splnila dokonce dvakrát. Po (ne)příjemném osvěžení jsme byli pozváni k ohni na daču příbuzných majitelky chaty. Po zajímavém rozhovoru několikanásobně delším, než jsme zamýšleli, jsme se vrátili do našeho dočasného domova. Bajkal má silné tepelně- regulační účinky na teplotu vzduchu. Zatímco v zimě díky němu neklesá teplota pod snesitelných -40 °C, v letní noci udržuje nesnesitelných 12°C. Naštěstí místní pěčka (pec) byla vyhřátá ještě z předešlého dne. Zítra plánujeme dobýt vrchol ve výšce více než 1600 m nad mořem, a tak se musíme dobře vyspat.
Přidat komentář
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.