Peking, den 3
Včera jsem šel spát asi v 9 h místního času a kolem jedenácté jsem málem vstal. Do vedlejšího pokoje, jehož okno s mým oknem svírá úhel asi 60° totiž někdo přišel a rozsvítil. A já jsem se nějak zpola probudil a zdálo se mi, že už je ráno a do okna pere slunce a že budu muset za chvíli vstávat. Dneska už jsem se ale cítil
Peking, den 2
Obával jsem se, že v temnici bez oken bych se bez budíku nevzbudil, a proto jsem si nastavil budík (ne kokrhání!). Jak jsem byl naivní! 5:30 ráno se dá poznat tak, že všichni na chodbě a v okolních pokojích začnou dupat, chrchlat a mlátit dveřmi. Vydržel jsem to asi do 7. Znepokojující také bylo, že jsem ráno už vůbec necítil cigaretový zápach. Raděj jsem se
Peking, den 1
Ráno jsme měli budík na 6.20. Samozřejmě ho Viktorie vypnula ječtě než vůbec stihl zazvonit. Já jsem měl na novém mobilu nastavený budík až na 6:40. Takže v 6.50 jsme bez dalšího budíkového stresu konečně vstali a po rychlé snídani jsme v Brně Židenicích nasedli na vlak a v prázdném kupé dojeli až do Prahy. Nasměroval jsem Viktorii na Čínské vízové centrum a sám následně
