Author: Zbyněk Strecker

Ráno nezačínáme dobře. Spánek limitovaný budíkem na mobilu v 8:00 ráno prodlužuji na 8:20. V 9:30 zjišťuji, že na mobilu nezafungoval automatický posun času, a tak v úprku snídáme a v 10:00 jsme na startu 14km dlouhého výstupu s převýšením více než 1000 m. Obětovali jsme ale pořádnou snídani a nákup potravin. Bereme tak jen 4l vody, 1x muesli tyčinku a suchý chleba. Vzdálenost cca

Plánujeme odpočinkový den. Včera jsme už měli vytopenou baňu, čehož jsme využili. Viktorie o báni básnila celou cestu k Bajkalu, ale pak se ukázalo, že vlastně správný proces nezná. Obecně Viktorie není příliš znalá života v ruských vesnicích. Naštěstí nám Táňa na všechny připravené dotazy zodpověděla: - Voda se neleje na vnější plášť topeniště, nýbrž na kameny vyskládané nad topeništěm. - Báňa se skládá

Snídani už jsme tedy měli i lepší a větší. Když se nás paní kuchařka zeptala, zda ještě nechceme bliny, že jí tam na 3 zbývají suroviny, tak jsme souhlasili. Poté co jsme je dojedli nás zkasírovala o 100 rublů. Z Mariinsku jsme rádi odjeli za bohatým programem. Z hlavní cesty jsme před Krasnoyarskem uhnuli na přehradu s vodní elektrárnou v Divnogorsku. Jeli jsme po vylidněné

Navzdory změně času vyjíždíme zrána (Viktorii vzbudilo slunce). První půlden jedeme rovnou bažinatou krajinou s dvoupruhovou silnicí plnou náklaďáků. Po cestě jsou hustě nasázené radary, ale hlavu si s nimi nikdo neláme. Snažíme se před radary brzdit na tachometrových 100km/h, ale zezadu se na nás tlačí auta, což není příjemné. Viktorie na 70 km/h nadává, že je to moc pomalu a rozvíjí konspirační teorie o

Dneska jsme celý den jeli. Krajina se postupně měnila z obdělávané ve velkých lánech s malými kousky močálů až do 100% močálů. Celý den jedeme po rovině, celý den předjíždíme kamiony, moc nezastavujeme, abychom ty samé kamiony nemuseli předjíždět znovu. Světlou výjimkou je kafé u cesty, které z venku vypadá nedobře, dostáváme ovšem výborný oběd. Večer končíme u Barabinsku. Zkoušíme ubytovnu u cesty, ale 2500

Ráno jsme se snažili najít servis na zavaření výfuku. Po menších problémech s navigací jsme přijeli před autoservis. Autoservis vypadal jak po vyhoření – všechno černé, rozházené nářadí atd. Místní manažer nám řekl, že bohužel výfuk nám zavařit nemůžou, protože nemají zvedák. Doporučili nám druhý servis za rohem. Za rohem sice měli zvedák, ale zase neměli chuť vařit. Třetí servis byl zavřený. Rozhodli jsme se

Ráno se Viktorie rozhodla, že v hostelovské kuchyňce udělá tradiční ruské Syrníky. Ve společné kuchyňce jsme nebyli sami. V kuchyňce seděla jedna Němka a jedna starší paní, která se s němkou snažila bavit. Němce se evidentně rozhovor nelíbil, a tak při první příležitosti, kdy stará paní začala mluvit na nás, vyklidila pole a zůstali jsme se starou paní sami. Po chvíli jsme měli také chuť

VS: Kolegové se mě ptali, kolik ujedeme bez natankování. Praxe ukázala, že na plyn zvládneme kolem čtyř set kilometrů, a kolem osmi set na benzín. Rusko je sice velké a vzdálenosti mezi vesnicemi se pomalu zvyšují. Pěstujeme však naději, že nebude překračovat tisíc dvě stě kilometru. ZS: Viktorie dneska řídí jako drak (probouzí se v ní zakuklený rus). Obvykle ji ponoukám k jízdě rychlejší, méně

ZS: Ráno jsme po včerejším kulturním náporu vyjeli z hostelu až po 9. hodině a přes řeku Kostromu zamířili do místního kláštera a skanzenu. V komplexu kláštera bylo několik různých expozic. Na druhém postu jsem narazili na průvodce malé skupiny, kterého Viktorie dále nazývala díky pravděpodobně záměrné podobě pan Depp. Toho jsme se nadále drželi, poněvadž vypadal, že podává stručný, leč vydatný výklad. Ačkoliv do

Dneska jsme nocovali v Permi (nechápu, proč Word mi nabízí „ v Permu“, když Perm´ je ona). Majitelka hotelu Chozajuška, zatímco její kolegyně vyplňovala papíry, nám přinesla knížku s památkami kraje se slovy, že nám ji nechá do zítra. Paralelně jsme zjistili, že jsme přes den přejeli časový rozdíl dvě hodiny, takže jsme se vlastně ubytovávali kolem kolem půlnoci. Ještě jsme hodili věci