Květen 2021

Pro vývoj chytrých algoritmů ovládajících semiaktivní tlumiče bylo potřeba změřit pohyb podvozku při jízdě soupravy. Na hnací vozidlo jsme na podvozek nainstalovali čidla zdvihu a inerciální jednotku, do kabiny pak datalogger (založený na PLC) a druhou inerciální jednotku. Protažení kabeláže okýnkem strojvedoucího sice není příliš estetické, ale účel světí prostředky. Počasí nám teda moc nepřálo. Celou dobu jízdy lilo jako z konve. Ačkoliv snímání zdvihu

Někdy si firmy dodávající laboraorní techniku neví, co si říct za snadnou opravu jejich stroje. Jednoduchou výměnu řídicí desky si nejmenovaná firma nacenila na více než 30 000,-. Zevrubnou inspekcí obvodu diagnostikujeme vadný mikrokontrolér s originálním firmware. Nová deska vyšla na 10 000,-, pečlivé proměření signálů z čidel a správné funkčnosti aktuátorů zabralo slabé 4 hodinky. Připojení nové desky, kontrola spojitosti a lis už zase

Včera jsem šel spát asi v 9 h místního času a kolem jedenácté jsem málem vstal. Do vedlejšího pokoje, jehož okno s mým oknem svírá úhel asi 60° totiž někdo přišel a rozsvítil. A já jsem se nějak zpola probudil a zdálo se mi, že už je ráno a do okna pere slunce a že budu muset za chvíli vstávat. Dneska už jsem se ale cítil

Obával jsem se, že v temnici bez oken bych se bez budíku nevzbudil, a proto jsem si nastavil budík (ne kokrhání!). Jak jsem byl naivní! 5:30 ráno se dá poznat tak, že všichni na chodbě a v okolních pokojích začnou dupat, chrchlat a mlátit dveřmi. Vydržel jsem to asi do 7. Znepokojující také bylo, že jsem ráno už vůbec necítil cigaretový zápach. Raděj jsem se

Ráno jsme měli budík na 6.20. Samozřejmě ho Viktorie vypnula ječtě než vůbec stihl zazvonit. Já jsem měl na novém mobilu nastavený budík až na 6:40. Takže v 6.50 jsme bez dalšího budíkového stresu konečně vstali a po rychlé snídani jsme v Brně Židenicích nasedli na vlak a v prázdném kupé dojeli až do Prahy. Nasměroval jsem Viktorii na Čínské vízové centrum a sám následně

Dneska jsme přijeli do Moskvy. Většina cesty mezi Lotyšskem a Moskvou je dvoupruhová silnice v dobrém stavu. Jede se kolem tachometrových 110-120 km/h. Cesta má dlouhé rovné úseky a je na ní malý provoz, takže kamiony předjížděla i Viktorie. Zvláštní situace nastane začátkem skutečné dálnice cca 50 km před Moskvou. Většina lidí najednou jede pomaleji než na předchozí dvouproudovce a většina řidičů se striktně vyhýbá

Ráno jsme začali nadějně budíčkem v 6 ráno. Odjezd byl mírně zpožděn líčením Viktorie, aby udělala při hraniční kontrole dobrý dojem. Zvýrazněné obočí ale evidentně nestačilo. Ačkoliv po příjezdu k přechodu před námi bylo asi jen 10 aut, na ruském území jsme vjeli až po 5 hodinách. Kontrola vozu je jen sporadická, stačí jen otevřít všechny dveře, přehrabat pár zavazadel a za minutu je hotovo.

Polsko – má cenu vůbec něco psát? Ze známých faktů lze potvrdit extrémně nudnou, z větší části neobdělanou krajinu. I Viktorie ji chtěla mít rychle za sebou, a tak i v dešti na dálnici předjížděla kamiony. Z méně známých faktů lze zmínit polní kuchyně u cesty nabízející polévky z hrocha (grochovka). Dlouhé rovné úseky mají vliv na mentální zdraví: ZS: Viděla jsi to zvíře na louce?

x

tell me more

Enter your details below and learn about all the perks you get by using Xtrail Explorer.



    Or call us for more info:

    x